QUIET CHAMBER, NOISY HEART


Warning: Undefined variable $content in /home/web/holesovickasachta.cz/www/public/wp-content/plugins/gallery-media/wordpress_gallery.php on line 235

Vystavující umělci: Tomáš Bryscejn, Klára Čermáková, Jakub Choma, Mariia Kovtun, Olga Krykun, Alžběta Krňanská, Judita Levitnerová, Kateřina Miturová, Olbram Pavlíček, Žaneta Reková, Kryštof Strejc, David Střeleček, Marie Štefáčková, Sofie Tobiášová, Adam Vít

Kurátoři: Lumír Nykl, Tina Poliačková

25.–31. 10. 2018

 

“The more colour in the bedsheets, the greater impulse for her to roll around in them. A party would be thrown, she decided, the kind that would tell a small story in the contents of the dustpan the next morning. Detached sequins and mint leaves muddled by high heels, akward tales mixed in with a few shards of broken glass, a crust of bread. She rolled in her coloured sheets until they wrapped around her like a storm, and she fell asleep in the eye of it.”
Amelia Gray: AM/PM

Vysněná věc jí mizí před očima, nutně před ní uniká a ona ji nemůže nikdy chytit. Mizí z dohledu a když předmět, po kterém touží, konečně chytí, v jejich rukou se rázem změní v nic. Když dostane, co chce, touha se mění ve zklamání a následně v odpor. (Je to ten typ holky, která vyšplhá na nejvyšší strom a křičí, aby ji snesli dolů. Ale když už na něj vyleze, sama taky seskočí hned, jakmile jí někdo přinese žebřík.)

Není o čem mluvit, ale je co ukazovat. Kdysi se jí zdálo o rozhovoru “hluchého s němým”. Prochází se po galerii a připadá jí přitom, že bloudí fantazií jiných lidí, ztrácí se v jejich mysli. Měla by si dát pozor, o čem sní. Ten sen jednou může někdo jiný vystavět, uplácat, namalovat. Sen potom může uvíznout na téhle straně světa a pak trvá déle ho zbořit než tu představu zaplašit.

***

„Ateliérová“ výstava jako hledání vyprávění, putování a ustalování významu, který uniká. Snaha najít klid v závětří galerie je narušena tlukotem srdce – vahou instituce výstavní i vzdělávací se o sebe třou s osobním vkusem, postoji, výpověďmi a představami umělkyň a umělců. Zůstávají příběhy a snění, rodící se v pokoji, ateliéru. Proběhla už událost, nebo teprve nastane? A odehraje se skutečně, nebo je to jen blud jako snění o následcích divokého večírku? Je možné vyprávět něco jiného než jen individuální fiktivní příběh a sledovat fikci kurátorování ateliérové výstavy. Když se přibližujeme k vysněnému objektu, jako je umění, malba, výstava, zdá se nám zároveň, že neustále uniká a stává se designem, zbožím, zhovadilou party nebo pouhou společenskou událostí.

Pohyb v současnosti neznamená pouhé osvojování si analytických nástrojů, ale výzvu vzít na sebe převlek, který zároveň skrývá i odhaluje, podobně jako okázalé sebevědomí “jokera”, který si jako jediný pod maskou dovolí říkat pravdu. Svůj obraz vytváříme ve vztahu k předmětu své touhy, své umění z hybridních položek, které si vybíráme z nabídky globalizované kultury. Vrcholný vkus je někdy nevkus.