JANA HORÁLKOVÁ: 0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21

kurátor: Patrik Šimon

2. 8.–1. 9. 2018

 

Sochařka Jana Horálková, která delší čas studovala v Antverpách na Královské akademii krásných umění a před tím absolvovala Institut umění a designu na Západočeské univerzitě v Plzni, není úplně klasickou sochařkou v pravém konzervativním slova smyslu. Její konzistentní dílo vychází z abstraktních biomorfních forem, které v matematické logice přírody tvoří krystalicky čisté schránky.  Promyšlené modely z artificiálních hmot postupně zvětšuje do monumentálních rozměrů a poskytuje tak příležitost pro aktivní fyzický a smyslový kontakt s divákem.

Touha člověka mít svůj vlastní prostor k existenci je jeho přirozenou odvěkou potřebou. Z řady antropologických výzkumů vyplývá, že obydlí, která si člověk staví, mají svůj archetyp v přírodních kulturách. Včetně magických rituálních aspektů. V Heideggerovském smyslu bytí („Dasein“) je pobyt na světě naší existence usilováním a uvědomováním si svých limitů. To příroda nezná. Většina dokonalých přírodních forem bytí se odráží ve Fibonacciho posloupnosti čísel. A tato posloupnost je manifestována přírodou, která uspořádává svět do přesné rytmizace spirál a vrstev. Jakési hledání řádu, znalosti zlatého řezu, činí z artefaktů Jany Horálkové velmi rafinované a zdánlivě jednoduché struktury, které se navíc působením člověka mohou rozpohybovat. Její plastiky – objekty mají spíš mentální funkce a nelze je hodnotit jednoznačně estetickými či užitnými kritérii.

Umění, které poskytuje tuto hlubší filosofickou alternativu k našemu duchovnímu rozvoji je v současné době spíš výjimečné. Jana Horálková nekritizuje společnost pro její civilizační lapsy, nepředvádí scenérii egoismu, jaký nás atakuje na každém kroku, ale umožňuje divákovi prožít okamžik jeho vlastního bytí v harmonii a řádu s vesmírem, se sebou samým. Hledá odpovědi na otázky po smyslu naší existence, která, když ji zbavíme negativních emocí, poskytne velmi čistý pramen poznání.