Matyáš Maláč, Serhij Ďakiv / GTA Garbage

Matyáš Maláč a Serhij Ďakiv jsou malíři té nejmladší generace. Přestože oba studují teprve krátce, živelnost jejich tvorby, drzost a energie, se kterou ke své práci přistupují z nich již teď dělá velmi slibné autory pražské výtvarné scény. Výstavu nazvanou GTA Garbage se rozhodli pojmout netradičně a oba posouvají svou malířskou tvorbu vstříc experimentu s konceptem a instalací v prostoru.

Budoucí student ateliéru malby Vladimíra Skrepla na Akademii výtvarných umění v Praze Matyáš Maláč (*1997) nově představí malířský koncept, který vychází z inspirace krajinou a tradiční krajinomalbou. Své téma však výrazně posouvá a vydává se hledat své krajinářské náměty do světa videohry GTA San Andreas, kde v podobě digitálního gangstera Carla „CJ“ Johnsona brázdí hříšné ulice Los Santos s puškou AK47. Rozmlžené a rozpixelované krajiny jsou zde novým malířským námětem, který se z digitálního světa transformuje na plátno. Jemné odstíny modré a zelené zvolna přechází a splývají na zdánlivě hladkém povrchu plátna. Při bližším pohledu je zde patrná jemná zrnitá struktura tisíců kapek rozprášené barvy. Jako bychom za mlžným oparem cítili opravdovou krajinu. Maláčova krajina je však virtuální a skrývají se v ní drsné příběhy z kriminálního prostředí GTA. Zasněnost pláten tedy diváka záměrně mate a skrývá v sobě onen kontrast, kdy jinak vnímáme počáteční vizuální vjem a následný, naším rozumem akceptovaný, záměr umělce, který si následně přečteme. Zde však Maláč překvapivě neselhává ani v onom myšlenkovém/konceptuálním pojetí své instalace. Funguje zde myšlenka i výsledné vizuální provedení. Odkazy krajiny v sobě nese také Maláčova prostorová instalace. Obrazy doplňuje zbytky rozměrných větví stromů, které narušují hladkost pláten a pomyslnou čistotu prostoru. Jsou připomenutím autora, že prapůvodní vizuální inspirace, očištěná od následných myšlenkových a deformativních nánosů formy, pochází z přírody.

Serhij Ďakiv (*1995) je studentem ateliéru malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením Jiřího Černického a Marka Meduny. Přestože je jeho doménou malba, jeho nejnovější práce v sobě spojuje prvky trashe a estetiku odpadových a recyklovaných zbytkových reklamních materiálů. Slovo Garbage jeho nynější přístup definuje a zároveň se svou odpadovou vizualitou a umírněnou barevností doplňuje s pokleslou GTA estetikou Matyáše Maláče. Ďakiv je však radikálnější a svou tvorbu posouvá daleko víc vstříc instalaci. Jeho obrazy zde nejsou dominantou jako v případě Maláče, ale stojí na stejné úrovni jako další objekty umístěné v místnosti. Rafinovaně tak zasahuje do prostoru a mění jeho charakter. Akcentuje podobu místa, které je bývalou montovnou a svými nenápadnými zásahy v podobě drátěné mřížky či ledabyle upuštěných klíčů na podlaze jej dotváří a vrací zpět jeho původní industriální ráz. Obrazy jsou nenápadné, barevně odpovídají zaprášeným odpadovým materiálům na stavbě. Plátnem je zbytková transparentní banerová fólie, která po nanesení barvy vytváří nepředvídatelný průsvitný rastr. Ďakiv je vlastně takovým recyklátorem, hledá estetiku tam, kde zdánlivě není. Boudníkovským způsobem, ale v dnešním pojetí. Je to záměrný, přesný, esteticky instalovaný chaos. A vlastně úplně mimoděk se stává uměním.

Kurátor: Ján Gajdušek