Try walking in my shoes

Vernisáž / Opening: 5. 8. 2020 od 18:00

Výstava / Exhibition: 6. 8. – 2. 9. 2020

Vystavující umělci / Exhibiting artists: Štěpán Brož, Metter Rasmussen

Kurátoři / Curated by: Lumír Nykl, Tina Poliačková

Produkce / Production: Ján Gajdušek

Grafika / Graphic design: Jiří Macků

Opening DJs:
18:00 – 21:00 dzurillah & dirrtina
21:00 – 22:00 Speciální host: Dunkelbot

FB link: https://www.facebook.com/events/353721186027397

Výpravné olejomalby Štěpána Brože nanášené zvířecími štětinami působí jako projevy promyšleného rozvětvení stromu zkušeností na multipovolání malíř- ilustrátor. Řežský rodák často nechává ve své tvorbě promlouvat osobní zážitky z kolektivních hudebních prožitků a změněných stavů vědomí skrze výrazové prostředky známé spíš z videoherních “příběhů Mečového pobřeží” či knižního univerza Tolkiena a Sapkowského. Stejně jako v práci spoluvystavující Mette Rasmussen, i v jeho tvorbě se objevují mytické postavy skřetů-goblinů, půlčíků či gnómů. Právě poslední příklad nelidské rasy gnómů, typické nízkým vzrůstem, působí jako nejpodobnější mnohoznačné náladě jeho obrazů a funguje i jako průsečík s fascinací dánskými skřítky u Mette Rasmussen. Typický zástupce gnómského lidu může být vyznáním zmateně dobrý zahradník, pěstující tuřín coby všelék i pro legalizaci výnosů z trestných činů, jako iluzionista Jan Jansen ve druhém díle legendárního RPG Baldur’s Gate II nebo bláznivý vizionář a demiurg, který konstruuje vzducholodě a vyrábí “lektktktvary” jako Osvald Kutiltroška z Icewind Dale II, hře na hrdiny ze stejného světa Forgotten Realms. Štěpán Brož toto rozpoložení vtěluje do prostoru zútulněného bukolickými výjevy i mečivými tóny niněry. Ta se v rukách potulných bardů však může lehce změnit ve zlověstné “dungeon synth” hučení, ohlašující konjunkci sfér, při níž ožívají elementálové všech živlů a nad malebnou krajina se stahují vznešená mračna.

Na dánském ostrově Bornholm žijící umělkyně Mette Rasmussen podle svých vlastních slov pracuje s pojmem “historické průhlednosti” či transparentnosti, což v jejím případě znamená hlavně spekulativní vztahování se k historickým vyprávěním, kdy stejnou váhu jako události zapsané v písemných pramenech mají místní lidové zvyky a pověsti, nebo dokonce utkvělé představy v hlavě dějinných aktérů. To platí zejména pro osobu dánského romantického krajinomalíře Johana Thomase Lundbye, a jeho posedlost lidovou mytologií a zejména domácími skřítky či trpaslíky “nisse”. Z těchto bájných postaviček si Lundbye vytvořil vlastní alter ego. Mette Rasmussen uvádí, že historické zkoumání malířových deníkových záznamů naznačuje, že trpěl bipolární poruchou a vtělení části své osobnosti do “nisseho” mu mělo pomoct vyrovnávat se s duševní poruchou. Přeneseně pak sama Mette Rasmussen mluví o nissem ne v autoterapeutickém duchu, ale jako jakémsi prostředníkovi, fiktivním pomocníkovi a “spolupachateli”, prostřednictvím kterého může umělkyně vytvářet vlastní vyprávění a svobodně je rozvíjet. V jejím pojetí historické paměti se tak zmíněný romantický krajinář Lundbye může setkat s dánskou princeznou Leonorou Christinou Ulfeldt a za pomoci folklorních bytostí ji vysvobodit z královského vězení, kam ji na dvacet let uvrhla královská rodina. A to celé přesto, že životy obou postav od sebe dělí více než jedno století. Pro Mette Rasmussen je totiž nejdůležitější romantická láska, skrze níž lze příběhy dovyprávět po svém.

Oba vystavující se poznali na Instagramu a tato společná výstava je tak možnost jak skrze sblížení tělesně prožít prostor, ve kterém se jejich umění zvláštně doplňuje a prostupuje, nenásleduje jasnou trasu a přesto sleduje společný cíl. Proto přijměte pozvání do “obydlí, které obývají pohádkové bytosti” (jak praví nápis Vættebo) a vydejme se s nimi společně po stezce vedoucí do možných krajů za obrazem.